Jeden skautský vedoucí se zastavil za velmi starým a velmi moudrým mužem. Jeho tvář byla vrásčitá a klouby už neohebné, avšak v očích mu stále ještě svítila mladá svěžest. „Řekni mi,“ začal onen skautský vedoucí, když ho stařec posadil nad sklenku vína, „co tě na lidech nejvíce překvapuje?“ Po chvíli ticha moudrý muž odpověděl: „To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli. A když jsou už dospělí, tak zase touží být dětmi…“ „A dál?“ vyzvídal skaut. „Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku své zdraví. Překvapuje mě, že se natolik strachují o to, co se stane zítra, že zapomínají na to, co mají udělat dnes. Vlastně tak nežijí ani pro dnešek ani pro budoucnost. Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli umřít. A pak umírají, jako kdyby nikdy nežili.“ „Víš, rád bych tohle všechno vysvětlil těm, o které se v oddíle starám,“ řekl skautský vedoucí, „chtěl bych, aby byli na světě šťastní. Aby je ostatní měli rádi…“ „Nikoho nemůžeš donutit, aby je miloval,“ usmál se stařec, „můžeš jen dovolit, aby je druzí měli rádi. Tím, že si je nebudeš přivlastňovat, že pochopíš, že je tvým úkolem je dovést k tomu, aby si dokázali správně poradit bez tebe. Chceš, aby je lidi měli rádi… Víš, jak poznáš opravdového přítele? Je to ten, kdo o tobě ví všechno, zná všechny tvé špatné stránky, a přesto tě má rád.“ „Víš,“ zeptal se opět skaut, „myslím, že je důležité dětem vysvětlit, že peníze nejsou všechno, že svoje štěstí si za prachy koupit nemohou.“ Stařec usrkl vína: „Bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale kdo potřebuje nejméně. Já nepotřebuji drahé auto a luxusní dům k tomu, abych šťastně dožil svůj život. Opakuj svým skautům, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají…“ „To sami poznávají, když pracují v družině. V čemkoli, co dělají, v jakékoliv hře jde přece o týmovou práci. Nejen o to být první…“ Starý muž pokýval hlavou: „Skauting by je měl vést k tomu, že není dobré se porovnávat s druhými. Někdo může na sobě pracovat více než jiní a být stále pozadu. Co však dělá člověka dobrým, je snaha se sebou něco dělat. I když se výsledky hned nedostavují…“ Když se pak loučili, řekl onen moudrý muž jen jako mimochodem ještě ve dveřích: „Ani ve tvém oddíle nemohou být vztahy mezi skauty vždycky ideální. Uč je, že trvá jen pár vteřin zranit nebo urazit druhého člověka, ale dát to pak dohromady může být pak záležitost i několika měsíců nebo let. Uč je, že mají odpouštět. Nestačí, aby jim jejich chyby odpustili druzí, oni sami to musí dokázat…“ Pak se usmál: „Dneska už jsme kecali dost… Přijď zas.“
| DOMÁCÍ ÚKOL – za 20 bodů do oddílového bodování |
| Stařec v našem příběhu byl opravdu moudrý a řekl věci, nad kterými stojí zato se zamyslet. Do svého skautského deníku si zapiš jeho věty, které se ti nejvíce líbí, orámuj je červeně a přines ukázat na schůzku. |