Listy pro zamyšlení č. 5

Naše slibové místo leží vysoko nad tábořištěm. Pokaždé, když k němu na táboře vyrážíme, aby další bratři složili svůj skautský slib, využíváme cesty k zamyšlení nad vlastním životem ve světle slibu. Při letošním stoupání k slibovému ohni, mě napadla drobné srovnání mezi plněním závazků, vyplývajících ze slibu, a výstupem na horu. Představme si tedy, jak stoupáme na horu…

„Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe…“  - Touto první větou vlastně říkám, že to s tím lezením myslím opravdu vážně. Využiji k němu všech svých schopností a znalostí. Budu dávat ze sebe to nejlepší. Při výstupu se nesnažím být první, druhý či bronzový. To touto větou vůbec neříkám. Chci zkrátka udělat maximum.

„…sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce…“ -  Co se skrývá za touto častí? Velmi důležitá věc. Vybral jsem si k lezení nejvyšší a nejkrásnější horu ze všech. Ukázal mi na ní skauting. Lepší horu už najít nemohu. Protože je ale nejvyšší, musím počítat s tím, že na ní polezu velmi dlouho. Vlastně celý život. Stojí to však určitě za to, vždyť se jmenuje Pravda a Láska. Jak krásný bude asi pohled z vrcholu…

„…věrně v každé době,…“  - Polezu stále. V každém počasí. V zimě, v dešti, v oddíle, ve škole, v rodině, když jsem v pohodě i když se mi zrovna nic nedaří a nejraděj bych to otočil a šel dolů. Já říkám, že polezu věrně.

„…plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské,…“ -  Za touto větičkou se skrývá rychlost mého výstupu. Čím lépe budu zvládat jednotlivé skalní či ledové úseky, tedy čím lépe budu plnit povinnosti a zákony, tím rychleji polezu vzhůru. Je jasné, že některé úseky jsou těžší než jiné. Sami dobře víme, že občas je život podle skautských zákonů hračka a někdy se to zdá téměř nemožné. Každý ale asi zná ten pocit, když vyleze zvlášť obtížné místo.

„…duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním.“  - Musím být připraven. Na horu Pravdy a Lásky totiž nelezu sám. Cestou potkávám spoustu bratrů a sester, kteří směřují ke stejnému vrcholu. Někomu to jde rychleji, někdo zrovna stojí a váhá, zda má ve výstupu pokračovat. Možná potřebuje zrovna mojí pomoc. S někým projdu část trasy a potom se naše cesty rozdělí. Tak jako v běžném životě. Cíl však máme pořád společný. Jsou také lidé, kteří bloudí dole mezi horami nebo se sápou na nějaký jiný kopec. Těm bych měl poradit a ukázat jim správnou cestu. I na to mám být připraven.

„K tomu mi dopomáhej Bůh.“  - Dodatek, který může připojit věřící skaut. Proč? Zve tím ke svému výstupu Boha, v něhož věří. Nezve ho, aby se na něj díval nebo aby mu fandil. Zve ho, aby mu pomáhal. A to je vše. Přeji všem krásné zážitky z lezení. Určitě stojí každá námaha za to. Těším se na shledanou na Vrcholu.

Křik

 

Zpět Další