Listy pro zamyšlení č. 4

Tentokrát, pokud dovolíš, otevřeme krásnou knížku Daisy Mrázkové Haló, Jácíčku. Stojí v ní sice, že je určena dětem už od šesti let, ale je tak úžasná, že se nad jejími příběhy mohou zamýšlet i lidé mnohem starší, dokonce i dospělí, mají-li tolik pokory, aby hledali moudrost v pohádkách.
Naše knížka popisuje jedno velké přátelství mezi králíkem Jácíčkem a veverkou. Oba sedí v krásném slunečním odpoledni v trávě a domlouvají se, co dají k svátku obrovskému buku, kterému říkají Slon. Na cokoliv přijdou, se jim zdá příliš málo, protože stromu už padesát let nikdo nepřál. Až Jácíček přijde na skvělý nápad: dají mu k svátku celý svět: ???

„Milý Slone, my jsme se rozhodli dát ti k svátku mnoho věcí…“ „VŠECHNY věci, … celý svět… “
„Neseme ti ho… totiž neneseme, protože je tak velký, že se nedá nést... "
„Tady JE, vidíš ho… nevadí ti, že není zabalený?“
Slon byl velice překvapen. Jednak tím, že má svátek, jednak velikostí daru.
„Samozřejmě, že nevadí, že není zabalený,“ řekl užasle rozhlížeje se po světě, jako by ho viděl poprvé, po obloze a po mracích a po stromech a po kopcích v dálce, pokud byly vidět skrz větve. „To všechno, že je MOJE? To jsem DOSTAL???“
„Dostal,“ potvrdila zvířátka s rozzářenýma očima.
„Od vás?“
„Od nás.“
Slon dojatě potřásl hlavou. „Děkuji vám, přátelé,“ řekl, „to jsem opravdu nečekal… Něco TAKOVÉHO… jsem nečekal.“ A pohlížel na stráň pod sebou s nebývalým zájmem. Zdála se mu nezvykle krásná. Malé husté borovičky… modřínky… JEHO modřínky… „Já jsem měl svět vždycky rád,“
přiznával se zvířátkům. „Vždycky jsem ho měl rád, ale teď, co jsem ho DOSTAL… teď ho budu mít… ale to nejde ani říci…“ A jen se rozhlížel a vrtěl hlavou.
Jácíček a Veverka měli ohromnou radost, že se jim dárek tak vydařil.
„Smíme se po TVÉM světě trochu proběhnout?“ ptali se. „Jen se proběhněte.“ „Jestli ti pošlapeme TVOJE listí, tak přijde TVŮJ vítr a zase ti to načechrá…“ A probíhali se blízko buku až do samého večera. ???

I ty, stejně jako Jácíček a Veverka, stojíš před rozhodnutím, jestli budeš mít svět sám pro sebe, nebo jestli ho daruješ druhému. Mít svět pro sebe znamená chtít, aby se všechno točilo jen podle tebe, aby ti všechno sloužilo. Znamená to vybírat si kamarády ne kvůli jim samým, ale podle toho, jak prospěšní ti mohou být. Znamená to, že budeš netolerantní. Že když někdo na schůzce navrhne hru, která se ti nelíbí, sedneš si uraženě do koutu. Že nebudeš respektovat názor druhého a svůj pohled budeš prosazovat hlava nehlava, ať to stojí cokoliv.
Nebo si můžeš zvolit druhou cestu. Svět kolem tebe může být od toho, abys jím mohl potěšit druhého. Roveři a roverky si vzali do svého hesla slovo „služba“. Jejich nebo i tvůj život může být sháněním toho nejlepšího ne pro sebe, ale pro druhého. Služba má být náplní celého života, nejen „něčím navíc“. Dát druhým „jenom něco“ je příliš málo. Jácíček a Veverka darovali Slonovi celý svět.

Zpět Další