Listy pro zamyšlení č. 15

V jedné knize amerického spisovatele Donalda B. Cozzense se objevuje tento příběh:

   Kdysi dávno, jednoho parného, vlhkého odpoledne, opouští osamělý pocestný bezpečí středověkého hradbami obehnaného města. Asi míli od města uvidí v dálce tři muže, jak se k němu, jen co noha nohu mine, blíží, a každý tlačí kolečko do výšky naložené cihlami. Když se přiblíží první muž, pocestný se ho zeptá: „Co to děláš?“

    Unaveného a žíznivého muže tato otázka rozzlobí a odpoví: „Nevidíš? Tlačím tohle blbé kolečko naložené cihlami!“

Když se přiblíží druhý muž, položí stejnou otázku i jemu. Ale obdrží jinou odpověď: „Mám ženu a malé děti, musejí jíst. A já musím pracovat, abych je nakrmil…“

    A když k němu dojde třetí dělník, zeptá se: „Co to děláš?“

Dělník se zastaví, postaví kolečko a podívá se na tazatele. V jeho očích nevidí pocestný jen únavu a vyčerpanost. Zachytí záblesk hrdosti a důstojnosti. „Co to dělám? Stavím katedrálu…“

  • Stará moudrost říká, že když dva (nebo tři) dělají totéž, není to totéž. V našem příběhu mají všichni tři dělníci stejnou práci, ale pro každého je vždy něčím jiným. První za ní vidí jen náročnou a úmornou činnost, kterou musí podstoupit. Neptá se na její smysl. Na poutníka, jenž s ním mluví, se naštve a má k tomu důvod: Vždyť tlačit v horku plně naložené kolečko je namáhavé a nelidské. Druhý dělník je už schopen za svou prací vidět její účel: Musí vydělat pro svou rodinu. Ale až třetí muž vnímá skutečnost celou Jeho námaha není jen dřinou, která nemá žádný význam, ale vidí, že buduje něco velmi smysluplného…

  • V Listech se vždy snažíme zamýšlet sami nad sebou. Takže udělejme skok od středověkého příběhu do našeho života: Ke všemu, co děláme, se můžeme stavět různým způsobem. A záleží jen na nás, jak: Umýt nádobí pro mě může být buď nesmyslná práce, kterou si musím odbýt, nebo pomoc rodičům. Škola pro mě může být buď mnohaletá otrava, nebo příprava na budoucí život. Skautský oddíl pro mě může být buď jen zájmový kroužek, nebo místo, kde hledám hodnoty, na kterých chci postavit svůj život. A tak to jde dál. Třeba k manželství, které může být pro člověka buď každodenní rutinou, nebo stálým budováním lásky a vztahu.

  • Jak se člověk chová v malých nedůležitých věcech, tak se pravděpodobně jednou zachová, až o něco opravdu půjde. Bylo by dobré, abychom se učili hledat smysl všeho, co děláme. Třeba i v maličkostech…

     
    DOMÁCÍ ÚKOL – za 20 bodů do oddílového bodování
    K tomu, co jsme si uvědomili v těchto Listech, patří i mít oči otevřené pro to, oč se snaží lidé kolem nás. Pírko dává už dlouhou dobu dohromady Pestropis, který často jen přečteme (nebo taky ne ) a neuvědomíme si, kolik je za tím námahy (a úhozů do klávesnice…) Domácím úkolem bude tentokrát se na téhle práci podílet a dodat Pírce alespoň krátký příspěvek do Pestropisu. Může být prakticky o čemkoliv, co je jen trošku zajímavé.
    (Myslím, že Pírko bude ráda, když to dostane v elektronické podobě na disketě nebo mailem…)

    Zpět