Listy pro zamyšlení č. 14

Za několik málo dnů nás čekají Velikonoce. Snad nebude úplně od věci zamyslet se nad tím, kde se tu vzaly a co vyjadřují. Myslím si, že k tomu, aby člověk věděl, proč se tyto svátky slaví, vůbec nemusí být křesťan. Prostě to patří k našemu všeobecnému vzdělání…

Ve vánočních Listech č.10 jsme se zamýšleli nad betlémským příběhem. Z malého Ježíška, který se tehdy narodil, už vyrostl dospělý muž Ježíš a stojí před největší zkouškou svého života. Stalo se to v Palestině v městě Jeruzalémě kolem roku 30. Tehdy byl Ježíš z Nazareta rozvášněným davem přiveden před zástupce mocné Římské říše Pontia Piláta s požadavkem, aby byl odsouzen na smrt ukřižováním. To znamenalo několik hodin pomalého umírání člověka přivázaného či přibitého velkými hřeby na vztyčený dřevěný kříž.


Pokud dovolíte, můžeme otevřít biblický spis starý téměř dva tisíce let - tehdy byl napsán ve staré řečtině - a začíst se do toho, jak na tuto událost vzpomíná člověk, kterému tradice dala jméno Lukáš:

Pilát řekl: „Přivedli jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid, já jsem ho před vámi, jak vidíte, vyslechl, a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete. Je zřejmé, že nespáchal nic, zač by zasluhoval smrt. Dám ho potrestat na místě a pak ho propustím.“ Ale oni všichni najednou křičeli: „Pryč s ním, propusť nám Barabáše!“ To byl člověk, kterého uvrhli do vězení pro jakousi vzpouru ve městě a vraždu. Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. Avšak oni křičeli: „Na kříž, na kříž s ním!“ (…) A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět. Vydal Ježíše, aby se s ním stalo, co chtěli.
Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. Za ním šel veliký zástup lidu. Ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho.
Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince. (…) Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali. (…) Posmívali se mu i vojáci, chodili k němu, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“


…Až sem se jedná o historickou událost. člověk nemusí být věřící, aby uznal, že „takhle nějak se to tenkrát stalo…“ Podle Bible pak Ježíš na kříži zemřel v pátek před židovskými svátky kolem tří hodin odpoledne.


  • Pilát, který Ježíše z Nazareta odsoudil, byl prý přesvědčen o jeho nevině. Přesto ustoupil, když slyšel, jak dav volá: „Na kříž s ním!“ Jak je to s námi? Umíme si stát za tím, o čem jsme přesvědčeni, že je dobré, i když to mezi ostatními příliš nefrčí? Nebo pouze jdeme s davem? V Domově důchodců v Černovicích, kde jsem trávil rok a půl civilky, žil mezi ostatními dědy a babkami i osmdesátiletý pan Kočí. Byl úžasný tím, že se snažil nasadit síly, které mu ještě zbývaly, k tomu, aby pomáhal, kde mohl. Když člověk potkal dědu s dořezanou tváří, mohl si být jistý, že se mu pan Kočí snažil posloužit tím, že jej oholí. Byl vždy tam, kde si myslel, že je ho potřeba. Když někdo něco potřeboval, pan Kočí už pro to běžel… Nechoval se tak, jak to bylo zvykem. Většina ostatních důchodců totiž jen ležela v posteli nebo se procházela po okolí. Pan Kočí dělal to, co považoval za správné. V domě už bylo cítit i něco jiného než jen čekání na smrt…
  • A ještě jedna myšlenka z velikonočního příběhu: Ježíši stálo zato se nechat ukřižovat pro to, čemu věřil. Jednou z našich oddílových barev je červená, která je barvou krve a připomíná to, že máme být ochotni stát za dobrou věcí, i kdyby nás to mělo něco stát ..

    Záběr z filmu Umučení Krista

    DOMÁCÍ ÚKOL – za 20 bodů do oddílového bodování
    Jedním z těch, kdo také nasadil svůj život pro dobro, byl Jan Palach. Od rádce dostaneš 20 bodů, až ukážeš, že o něm máš poznámky ve svém zápisníku…

    Zpět Další