Nedávno jsem měl možnost být v Praze na přednášce 84letého prof. ThDr. Tomáše kardinála Špidlíka. Tento pán, i když u nás příliš znám není, patří v cizině k jedněm z nejuznávanějších Čechů. Je považován za nesmírného znalce východní evropské kultury, víry a způsobu myšlení. Dnes žije v Římě a pracuje i ve svém věku v plném nasazení. Na oné přednášce byl naprosto nenapodobitelný, hýřil vtipy, že se celý sál smíchem svíjel… Když mluvil o svých dílech, zmínil se také o tom, že nedávno vyšla kniha jeho pohádek. Zarazilo mě, že tak vzdělanému člověku, který napsal mnoho vědeckých děl, nedělá problémy přijít s pohádkami… Ona knížka se jmenuje Bajky o moudré sově. Otevírám ji a dávám k dobrému příběh s názvem Zákon přírody:
Jmenoval se Matěj a byl starý chudobný rolník, který žil sám v malém domku uprostřed polí. Ale nikdy si nestěžoval. Říkával: „Zaplať Pán Bůh. Mohu dělat trochu dobrého a snášet trochu zla, které tu na světě je. Takový je zákon žití.“
Zlo, které musel snášet, přicházelo ze strany vlka, který bydlel v sousedním lese a občas ukradl chudému Matěji ovci. Matěj to snášel, ale jeho trpělivost měla být jednoho dne tvrdě vyzkoušena. Jednou odpoledne se vracel z města, když najednou slyší, že za ním někdo utíká a z dálky slyší křik těch, kteří utíkajícího pronásledují. Ale nebyl to člověk, který utíkal, byl to černý vlk, Matějův nepřítel. Tentokrát nevypal divoce, ale byl celý udýchaný od běhu. Žalostným hlasem se obrátil k venkovanovi: „Dobrý muži, pronásledují mne honci, aby mě zabili. Já jsem dnes jako ty, slabý stařec, měj se mnou soustrast!“
Matěj zaváhal, ale za chvilečku se dal pohnout bídou zvířete. Otevřel svůj prázdný pytel a pokynul vlku, aby se tam schoval. (… Honci mezitím přeběhli…) Matěj postavil pytel na zem, osvobodil vlka a řekl mu dobrácky: „Jdi a už více nehřeš!“ Ale vlkův pohled už nebyl ustrašený, jeho oči naopak svítily zlobou. Vycenil své hrozné zuby a prohlásil: „Teď mám nehorázný hlad. Nedá se nic dělat, já tě, stařečku, sním. Takový je vlčí zákon a já se jím řídím.“ Matěj zašeptal: „Za to dobré, co jsem ti udělal, se mně chceš odvděčit takto?“ „Právě takto,“ zavrčel vlk, „takový je zákon nás, divokých zvířat.“
Náhle se tu objevila moudrá sova. Vlk se zaradoval a zvolal: „Hoj, ty moudrá poradnice, ty, která pohltíš každou myš, ty dáš jistě zapravdu mně.“ Po delším mlčení, při kterém se Matěj třásl strachem, sova řekla váhavým hlasem: „Abych mohla říci své mínění, musím znát všechny okolnosti. Vlk se, jak říká, schoval do pytle, který tu leží na zemi. Pytel je tuze malý, aby se tam tak velký vlk schoval.“ „Jakpak by to bylo nemožné,“ dopálil se vlk, „vlezl jsem tam celý, ukážu vám, jak!“ (…a vlezl tam…)
„Zavaž pytel provazem,“ řekla sova Matějovi, „a jednej podle svého svědomí!“ (…)
Najednou se velkým skokem přisunula k pytli s vlkem liška, chytila jej do zubů, odtáhla k potoku a hodila jej do vody. Zle se zasmála a sykla: „A toto je můj přirozený zákon.“ Nato zmizela v lese. (Vlk byl i jejím nepřítelem.)
Matěj stál dlouho v rozpacích a pokyvoval hlavou. Nakonec si povzdychl: „Zákony bestií jsou bestiální. Děkuji Pánu Bohu, že mohu žít podle zákona lidského, i když je to někdy se škodou, kterou musím snést.“
Lidský zákon je jiný než zákon zvířat, pozná na závěr naší pohádky Matěj. Je mnoho věcí, která jsou pro zvířata přirozená, ale pokud se jimi začne řídit člověk, je to smutné. Silnější musí setřít slabšího. Tichý, neduživý jedinec je odsouzen k tomu, že se jej smečka zřekne a nechá ho napospas smrti. Dělej jen to, co je pro tebe výhodné. Jdi si za svým, rvi se… Tohle všechno platí mezi divokými zvířaty a je to tak dobré a přirozené. Bez toho by byl život v džungli nemožný. Pokud však se začnou podle takovýchto pravidel chovat lidé, je to tragédie…
Zkusme si vybavit některé slogany, kterými nás třeba krmí reklamy: „Nevaž se, odvaž se!“, „Buď svůj!“, „Vyber si svobodu bez závazků!“. Mám takový dojem, že prostředí, kde chybí ohled na druhého, kde jsou vztahy k lidem nahrazeny touhou „být bez vázání na jiné svůj“, se skvěle hodí mezi lítou zvěř. Mezi lidi ne. Zákon lidí je tak nepochopitelně divný, že velí ukrýt vlka-nepřítele v pytli před lovci. Zastat se toho posledního „pitomečka“ ve třídě, i když si tím způsobím nepříjemnosti. Nervat se dopředu bez ohledu na druhé…
Boyda a prof. ThDr. Tomáš Špidlík (v obráceném pořadí)
| DOMÁCÍ ÚKOL – za 20 bodů do oddílového bodování |
| Tvým úkolem bude objevit v novinách nebo časopisech naopak reklamu, která se řídí „lidským zákonem ohledu na druhého“: může prosazovat neziskový podnik, vybízet k příspěvku do nějaké nadace, propagovat akci, která někomu pomůže… Výstřižek přines rádci… |