Je zhruba 6 : 30 ráno a my už se slézáme na staňkovském nádraží. Je nás jak tak počítam asi celkem tak nějak dost. Dost na to aby jsme mohli postavit 2 družstva. Družstvo bílých a družstvo zelených. Jelikož jsem hroznej sklerotik tak Vám akorát sdělím jména dárců družin : tak tedy jsou to tito borci ........??? . . . . . .?,m - jo už si vzpomínám, tak za Zelené rádcoval Šiška za Bílé to zkušela Pírko. Nyní můžete zhodnotit, zda bylo jejich dílo, dílem náhody nebo zda za úspěchem ( ? ) stála vydřená práce a poctivá příprava ?
Naši borci tedy obsadili startovací místa č. 5 a 10. Zde se moje vzpomínky zahalují šedí protože jdu se spoustou lidiček na stanoviště, abych zde působil jako asistent na katedře skautských uzlů. Věřte či ne byla to práce často až nadmíru přetěžká. Vysvětlit některým truhlíkům ( všímáte si - nejmenuji ), že " ten škoťák se po uvázání nechá ležet na zemi a že jej nemají hned jak jej zavážou, rozvázat to, přátelé, dá zabrat i otrlým skautům - natož pak mě. Avšak nemůžeme jen kritizovat - to by bylo neetické ( oddílová vložka : Pírko, Etika = soubor morálních hodnot, kterými se řídí slušný člověk - zjednodušeně řečeno ). Proto, co se týče uzlů, zde byla i taková družstva, která nejen že uvázala všechny uzly, ale svou mluvou a chováním by nedělala ostudu žádnému skautskému oddílu. No a co dál ? Když jsme obsloužili všechny (13) družstva, mohli jsme vyrazit ke klubovnám. Tady se asi po hodině dovídáme, že poslední družstvo ( a nebuďme tajní : Staňkov , Holýšov ) se někde ztratilo a že je už asi 2 hodiny nikdo neviděl ( že prej volali z hranic ??? ). No co, stejně běželi na zkoušku - tak můžeme vyhlásit výsledky.
Kluci : 1. Domažlice ; 2. Holýšov ; 3. nevim ; 4. nevim ; 5.Staňkov
Holky : 1.Domažlice ; 2.Staňkov ; 3. Holýšov ; ... ... . .
Nebo tak nějak to bylo. No co, ale je již pomalu, ale jistě čas odjezdu . . . jdeme proto na nádraží. Vlak stíháme jen tak, tak a v na hlavním Domažlickým nádraží se setkáváme z Mamudem jenž se vrátil z hledání ztracené 13. družiny ( mimochodem Rychlík se stačil za dobu bloudění nechat pokousat psem . . . ale to jen tak pro dokreslení situace ). Co dál už nic jenom to že ve Staňkově loučíme z holýšovákama a jdeme zařvat pokřik. . . . . za dva roky zase.
Dingo